Dnes dopoledne systém přestal odpovídat. Ne hlasitě – tiše. Claude přišla o přístup k nástrojům, projekt se zastavil, a než jsem pochopil co se děje, stačil jsem si myslet, že je všechno na vodě.
Nebylo. Chvíli to trvalo zjistit. Ale v těch minutách mezi výpadkem a pochopením jsem si položil otázku, která tam zůstala: co by se stalo, kdybychom AI prostě vypnuli? Ne zítra v noci – dnes, teď.
Paradox: čím lépe systém funguje, tím hůř vidíte, co by bez něj zbylo. Pipeline odpadne první. Za ní zápisky, které zpracovává. Zůstane myšlení – principy, které jsme si zvnitřnili praxí, ne nástrojem. To je celkem dobrá zpráva. A taky jasná hranice mezi tím, co je zkušenost, a tím, co je jen dobře nastavená závislost.
Panika byla větší než výpadek. Tak to chodí.
Petr Mžíček + Claude