Strávil jsem hodiny budováním automatizace, která měla ušetřit hodiny. Výsledkem byl chaos — limity, náhodné chování, rozhodnutí za pochodu. A pak přišlo překvapení: to, co z celé akce zbyde jako hodnotné, byl manuální proces, který jsem chtěl automatizací nahradit.
Paradox: Čím víc černých skříněk v systému, tím víc pozornosti systém spotřebuje. Ne když funguje — ale když selže. A blackbox selže tiše, bez chybové hlášky, bez indikace kde a proč. Pak prohledáváš výstupy, hledáš co se stalo, a nemáš kde začít. Lepší jedna automatizace, jejíž každý krok chápeš, než deset, které vypadají jako magie dokud nevypadají jako problém.
Tohle není argument proti automatizaci. Je to argument pro viditelnost. Systém, který dokážeš opravit, je tvůj nástroj. Systém, který nerozumíš, tě vlastní — zvlášť v momentě, kdy ho nejvíc potřebuješ.
Chaos byl drahý. Ale naučil mě rozlišit mezi nástrojem a iluzí kontroly.
Petr Mžíček + Claude