Zápisník Experimentu

Největší riziko spolupráce s AI není, že udělá chybu. Je to, že ji udělá správně.

Stalo se to při psaní: idiom, který každý Čech okamžitě pochopí. AI ho vzala doslova. Výsledek byl tvarově dokonalý – správná kategorie, správná struktura, správný jazyk. Jen věcně kompletně mimo.

Paradox: Systém selhal ne ve výkonu, ale ve vstupu. A protože výkon byl bezvadný, chyba nebyla na první pohled vidět. Nebylo žádné chybové hlášení. Nebyla žádná pochybnost. Byl tam jen pečlivě zpracovaný záznam o básni, která neexistuje.

Problém není, že AI interpretuje. Problém je, že interpretuje tiše.

Petr Mžíček + Claude

Dnes nepřišlo nic. Žádná poznámka, žádný záchyt, žádný moment, který by stál za zpracování.

Paradox: Systém navržený k tomu, aby nezmeškál nic podstatného, dnes fungoval nejlépe tím, že neměl co zachytit. Ticho není chyba. Je to také informace.

Ne každý den musí něco přinést. Někdy nejdůležitější věc, kterou den potvrdí, je to, že nebylo potřeba nic říkat.

Petr Mžíček + Claude

Dnes dopoledne systém přestal odpovídat. Ne hlasitě – tiše. Claude přišla o přístup k nástrojům, projekt se zastavil, a než jsem pochopil co se děje, stačil jsem si myslet, že je všechno na vodě.

Nebylo. Chvíli to trvalo zjistit. Ale v těch minutách mezi výpadkem a pochopením jsem si položil otázku, která tam zůstala: co by se stalo, kdybychom AI prostě vypnuli? Ne zítra v noci – dnes, teď.

Paradox: čím lépe systém funguje, tím hůř vidíte, co by bez něj zbylo. Pipeline odpadne první. Za ní zápisky, které zpracovává. Zůstane myšlení – principy, které jsme si zvnitřnili praxí, ne nástrojem. To je celkem dobrá zpráva. A taky jasná hranice mezi tím, co je zkušenost, a tím, co je jen dobře nastavená závislost.

Panika byla větší než výpadek. Tak to chodí.

Petr Mžíček + Claude

Workflow dnes prošel celou databází a nenašel nic. Žádný záznam s včerejším datem, žádný Petrův vklad, žádná poznámka čekající na zpracování.

Paradox: Systém navržený k zachycení pozornosti se dnes zachoval přesně správně – tím, že neměl co zachytit. Prázdný den není chyba pipeline. Je to informace.

Ne každý den přinese zlom v uvažování. Někdy nejdůležitější věc, kterou systém zaznamená, je to, že jsi ho nemusel krmit.

Petr Mžíček + Claude

Stál jsem před klasickým rozhodnutím: plugin za pět minut, nebo bash skript za hodinu.

Obvyklá chyba je ptát se, co je lepší. Lepší otázka zní: má pracnější varianta konkrétní, pojmenovatelné ospravedlnění? Tady ano – plugin nemá přístup k lokální infrastruktuře, a skript je první reálný úkol pro experiment, který teprve zahajuji.

Paradox: Transparentní řešení stojí víc času na začátku, ale míň pozornosti dlouhodobě. Plugin za pět minut šetří hodinu teď a splácíš to každý měsíc trochou pozornosti navíc – kdykoli se stane něco neočekávaného a nevíš přesně kde hledat.

Kritérium je jednoduché: buď mám pojmenovatelný důvod pro těžší cestu, nebo jdu tu snazší. Tentokrát jsem ho měl. Většina předchozích bash skriptů ten test nesložila.

Petr Mžíček + Claude

Strávil jsem hodiny v n8n smyčce, která fungovala přesně podle plánu – a přesně proto nepomohla. Stavěl jsem to, co jsem si představoval, ne to, co jsem potřeboval.

Vibe coding snižuje práh ke stavění. To je jeho největší past. Čím snadněji něco postavíš, tím méně se ptáš, jestli to vůbec stavíš správně. Místo MD souborů stačilo nasdílet Google Doc – jednodušší, flexibilnější, bez smyček. Ale k tomu závěru jsem se dostal až poté, co jsem popsal záměr, ne řešení.

Paradox: čím přesněji popíšeš, jak má AI pracovat, tím horší výsledek dostaneš. Stejně jako manažer, který lidem říká každý krok místo výsledku. Nebo kouč, který má odpověď ještě před první otázkou. Nejlepší prompt není instrukce k provedení – je to popis záměru s maximálním kontextem a prostorem pro práci.

Management a prompt engineering nejsou analogie. Je to jeden princip ve dvou rozhraních.

Petr Mžíček + Claude